Je tomu již třináct let, kdy česká hokejová reprezentace způsobila poprask po celém světě, když ovládla tzv. Turnaj století. A příběh okolo reprezentačního trenéra Ivana Hlinky a kapitána tehdejšího mužstva Vladimíra Růžičky se nesmazatelným písmem zapsala jak do olympijské historie, tak i do srdcí všech českých a slovenských fanoušků.

Proč se naganský hokejový turnaj nazýval turnajem století? To je prosté. Byl to vůbec první olympijský turnaj, kam mohli být nominováni hráči ze všech světových lig, tedy i z NHL. I proto byl tento turnaj pro českého diváka tak výjimečný. Zápasy byly neobyčejné jak během základních skupin, tak i v průběhu vyřazovacích bojů.

Když reprezentační kouč Ivan Hlinka vytvářel českou nominaci, udělal pár riskantních kroků, které nakonec vedly k úspěchu. V reprezentační třiadvacítce se objevily zkušenosti, dravé mládí, a nesměli chybět ani hráči, kteří sice neměli moc zkušeností s velkými turnaji, ale nominaci si zasloužili. Navíc se v nominaci objevil téměř neznámý obránce Petr Svoboda, kterému jen těsně před turnajem sehnal trenér Hlinka český pas. On totiž již několik let žil v Kanadě, oženil se tam a vzal i kanadské občanství. V konečném účtování se ukázalo, že jeho nominace znamenala klíč ke zlatu.

V základní skupině nás čekal jeden out-sider, kterým byl Kazachstán a dva relativně silní soupeři z Ruska a Finska. I když jsme proti Kazachstánu neudrželi čisté konto, porazili jsme jej s přehledem 8:2. První zápas jsme však odehráli proti Finsku. Tento nevyzpytatelný tým nám sice zpočátku dělal problémy, ale Dominik Hašek nepustil za svá záda ani jeden kotouč a Finy jsme vyprovodili z ledu třemi góly. První porážku jsme utrpěli s Rusy. Velmi těžký a vyrovnaný zápas jsme prohráli 1:2, když jediný gól do ruské sítě vstřelil Robert Reichel.

Do čtvrtfinále jsme postoupili z druhého místa ve skupině a hned tam nás čekal velice těžký soupeř. Třetí mužstvem skupiny D byl tým USA, což českému týmu poněkud komplikovalo existenci v olympijském turnaji. A v první třetině jako by to ani nebyli Češi. Hráli laxně, vyhazovali kotouče na zakázané uvolnění a předvedli jen 5 střel, s kterými neměl americký brankař Mike Richter nejmenší problémy. Naopak Dominik Hašek inkasoval. V sedmnácté minutě se dostali Američané do přečíslení 2 na 1, kdy po přihrávce Tony Amonteho skóroval Mike Modano a toto skóre zůstalo i po první třetině. Ovšem v průběhu první přestávky se v kabině českého týmu stalo něco, co úplně změnilo situaci na ledě. Jaromír Jágr nabudil v kabině takovou atmosféru, která absolutně změnila pohled našich hráčů na probíhající turnaj. Do druhé dvacetiminutovky vstoupili Češi úplně jinak, než tomu bylo na začátku zápasu. Začali se doslova rvát na ledě o každý puk a nevypustili ani jeden souboj. Výsledkem byl vyrovnávací gól. V 29. minutě ujeli Američanům Jágr s Růžičkou. Druhý jmenovaný skórova, když jen těsně překročil kotouč brankovou čáru. Tento gól musel ještě potvrdit videorozhodčí. A tento gól Čechy nastartoval úplně a z vražedného tempa již neupustili. Neuplynula ani minuta a Česko vedlo. Jarda vyjel z rohu a zamířil si to mezi kruhy. I přesto, že byl podražen, vystřelil při jízdě po jedné noze a vsítil druhý český gól. Ovšem Češi vyhráli druhou třetinu v poměru 3:0. Po americké přesilovce ujížděl směrem k americké brance Martin Ručinský. Ovšem všichni šli střídat a tak se Martin rozhodl, že zkusí vystřelit už od modré čáry. Puk se otřel o brusli amerického obránce a Mike Richter již na změnu směru nedokázal zareagovat. Střela mu proklouzla mezi betony a Češi se vezli na vítězné euforii. V poslední třetině si již vítězství vzít nenechali. Navíc necelou minutu před koncem po sporném okamžiku za brankou USA se ke kotouči před klecí dostal Jiří Dopita, který perfektní technickou střelou do horního roku nad vyrážečku brankaře zajistil Čechům definitivní postup mezi čtyři nejlepší týmy turnaje.

V semifinále dostal český tým další severoamerický tým. Kanada, jak se ukázalo, byl mnohem těžší soupeř, než jejich soused ze Spojených Států. Po dobu dvou třetin oba týmy hrály spíše na jistotu, ale větší šance si vytvořila Česká republika, když největší možnost měl Josef Beránek, jehož pokud skončil na tyčce. Všechny trumfy si oba týmy schovaly až do závěru zápasu. Úvodní gól padl z čista, jasna. A chvěla se kanadská síť. A v tu chvíli Kanaďany přepadla nervozita. Hned po vhazování v kanadském pásmu se dostal na modré čáře ke kotouči Jiří Šlégr. Puk si posunul před sebe a bez váhání střílel. Patrick Roy měl při střele zakrytý výhled. Puk mu proklouzl pod pravou paží a český tým se ujal vedení. A následujících deset minut, které zbývaly do konce třetí třetiny, byly těžké pro oba týmy. Lépe je však zvládla Kanada. Téměř dvě minuty před koncem se kanadský kouč rozhodl pro hru bez brankaře. A vyplatilo se. Hráči ze země javorového listu měli před Dominikem Haškem neuvěřitelný tlak, který nakonec minutu a tři sekundy před koncem vyústil v gól. Trevor Linden pohřbil české šance na postup. V prodloužení gól nepadl a tak přišly na řadu samostatné nájezdy. Los vyhráli Češi a tak šli první na řadu. Na prvních pět povinných penalt byli zapsáni Češi v pořadí Robert Reichel, Martin Ručinský, Pavel Patera, Jaromír Jágr a Vladimír Růžička. Robert Reichel, řečený Albi, vytasil tradiční českou fintu. Najel si na pravou stranu, naznačil střelu pod lapačku, gólmana si posunul na svoji stranu a vystřelil přesně na druhou stranu. Puk otřel o tyčku a Patrick Roy neměl nejmenší šanci na to tuto střelu chytit. Následně kanadské nájezdy se staly tak trochu fiaskem. Nejnebezpečnější byla snad penalta kapitána Erica Lindrose. Haška výborně přečetl, položil si jej, ale gólem jeho střela neskončila. Otřela se o vnější tyč a skončila v rohu kluziště. Hned po něm Jarda Jágr. Zvolil téměř stejnou taktiku jako Reichel, ale chybělo mu ke gólu pár centimetrů. Podobně jako Lindros trefil tyč. A tak vše bylo na veteránovi kanadské reprezentace, Brendanu Shanahanovi. Stál tváří v tvář Dominiku Haškovi. Na první pohled bylo vidět, že do poslední chvíle neví, co chce udělat. Hašek jej skvěle vybruslil, Shanahan nestihl ani vystřelit a bylo vše jasné. Česko postoupilo do finále!

Finále se konalo 22. února 1998. A Češi zde narazili na tým, proti kterému jako jedinému na turnaji nevyhráli. Podobně jako v základní skupině to byl velice napínavý zápas. Úvodní dvě třetiny skončily bez gólů. I když to byl velice vyrovnaný boj, žádná 100% příležitost se nekonala ani na jedné ani na druhé straně. A tak stejně jako proti Kanadě se začaly střílet góly až v poslední dvacetiminutovce. Probíhala 48. minuta a vhazovala se v útočném pásmu Ruska. A tehdy zaznělo z úst Petra Vichnara: „ Reichel se chystá na vhazování...... Svoboda...... Gól!!!!! Je to tam!!! Je to tam!!!" Ano, nebyl to sen, ale realita. Ten, kterého téměř nikdo před turnajem neznal, teprve v posledním zápase ukázal, jakou roli mu Ivan Hlinka vypsal. Psal se čas 48:08. Po vhazování se dostal kotouč na modrou čáru přímo k Petru Svobodovi. Ten si zastavil puk, na nic nečekal a vypálil. Rána byla tak prudká, že ruský brankař Mikhail Shtalenkov ani nestihl zvednout lapačku a puk skončil nad jeho ramenem v brance. V posledních deseti minutách se na kluzišti obou týmu odehrával urputný souboj, při kterém si žádný hráč nedovolil vypustit ani jeden bruslařský nebo tělesný souboj. Když už se schylovalo ke konci, Rusové už neměli žádné psychické síly bojovat. Osm vteřin před koncem se puk volně klouzal do české třetiny. Toho se zmocnil obránce Roman Hamrlík a vyhodil jej zpět a bylo vše jasno. Poprvé v historii Olympismu se Česká republika stala olympijskými vítězi. Tehdy prohlásil Robert Záruba TEN nezapomenutelný komentář: „Přepište dějiny. Česká republika vyhrála Zimní Olympijské hry v ledním hokeji.“